Kávová agitka
Milí věrní čtenáři,
ve velmi brzy nadcházejícím 21. čísle LUĎKA budete hltat kávu plnými doušky a nejinak tomu bude i v tomto navnazujícím článku. Podívejme se na vztah naší školy s kávou. Určitě každý z nás, „kávomilců“, zná naše úžasné kávomaty. Jsou to ty (ten vpravo), co z nás každodenně vylákají onu pětikorunu, kterou za chvilkový požitek rádi dáváme. Za sebe můžu říct, že jsem nedávno opravdu věřil tomu, že bez svého hrnečku a dvojité dávky kávy, nemohu ve třídě neusnout. Nechci se vracet znovu na Balkán a do Bosny, ale alespoň okrajově musím napsat, že právě tam jsem vystřízlivěl. Naprosto chladnokrevně mi bylo vysvětleno, že rozpustná káva Nescafé se mnou přes den zázrak neudělá. Nasadili vyšší laťku a utvořili ve mne závislost na bosenské kávě s lógrem. Tam jsem sám sebe o jejich účincích přesvědčovat nemusel, dostavily se samy.
Nezastírám, že jsem stále kávový začátečník, a možná se mi čtenář vysměje, že jsem věřil povzbuzujícím účinkům rozpustné kávy. Přesto jsem si však po návratu domů uvědomil, že i bez slepé důvěry v povzbuzující účinky je káva z našeho kávomatu nenahraditelná. Každé ráno se u blonďatého Jana Krause na kávomatu (jsou ale dva a ani jednomu bych nerad křivdil) shromažďují studenti, kteří buďto také věří v to, že je jejich káva povzbudí, nebo už ví, že v tom jim tato káva nepomůže a jen jim káva chutná, nebo jdou probrat nějaké aktuality se svými přáteli. Tak či onak si myslím, že se každopádně cesta na kávu vyplatí.
(Omlouvám se novému kávomatu v přízemí v budově B. Do mého článku nepatří, jelikož jsem neměl tu možnost ho poznat tolik, jako ty v přízemí v budově A. Má velkou nevýhodu, že u něj není tolik lidí a tedy ani diskuzí a přátelských rozhovorů, jako u starých známých v budově A.)
by zkofeinovaný Ondřej Havránek, 3.A
Loading ...