Archiv časopisu

archiv
Zvládli jsme vytahat mnoho čísel z jámy historie (až po poslední) a poskytnout tě je na webu. Plátky jsou ve formátu PDF a otevřou se automaticky po kliknutí na obrázek titulní strany, jestliže máš program Adobe Reader, což je skoro jisté.
Pokud ne, tak si ho stáhni zdarma přímo tady (slunecnice.cz), tady (stahuj.cz) ‘bo tady (gop.pilsedu.cz).

Jednotlivá čísla si můžeš také stáhnout (pravým tlačítkem myši klikni na obrázek a dej „Uložit (cíl, odkaz) jako…“, nikoli „Uložit obrázek jako…“

Příjemné počtení přeje LUDĚK Company

Číslo 21 — „Kafe číslo„, leden-únor 2011

Meleme meleme kávucislo21
pro dědka a bábu, jednu zrnko pryč!
Kam spadlo? Kam se zakutálelo?
Meleme meleme kávu, pro dědka a bábu, jedno zrnko pryč! Odrazilo se od podlahy a vyskočilo ze dveří. Je fuč.
Meleme meleme kávu, pro dědka a bábu, jedno zrnko pryč. Splnil se mu velký sen. Dostalo se do kávy nejvyšší jakosti a spokojeně si užívá.
Meleme meleme kávu, pro dědka a bábu, jedno zrnko pryč. Leží a nehýbe se. Nakonec ho někam zametli a tam je mu dobře.
Meleme meleme kávu, pro dědka a bábu, další zrnko pryč. Dopadlo obloukem, přeskákalo místnost a uvelebilo se v kapse pána čekajícího na vlak, který ho odveze daleko do ciziny.
Meleme meleme kávu, pro dědka a bábu, další zrnko pryč!
Velké společnosti hráčů však nikdy nedojdou prsty, s nimiž by mohli pokračovat. Rok je pryč a my máme zase o něco blíž maturitě. Kdo skončí v kterém šálku?
Meleme meleme kávu…

Číslo 20 — „Nechutně vánoční“, listopad-prosinec 2010

Give me ticket for the aeroplanecislo20
Vánoce jsou od počátku svého slavení úzce spojeny s leteckou dopravou.
„Hej šéfe, kachna na levoboku!“
V troskách dřeva, stužek a balícího papíru nalezená černá skříňka vydala své svědectví…
Značná nespolehlivost polárních sobů donutila amerického patrona ke změně dopravního prostředku. V duchu modernizace používá lehce potuněné nákladní letadlo. Odborníci se shodují, že inspiraci nalezl v německém kolegovi, který tuto metodu přepravy používá už řadu let. Za spolupráce evropské Lufthansy oblétá města a kyne dětem. Sociologové pochvalně kývají hlavami, utajení procesu roznášení dárků bylo zrušeno. „Děti nesmíme klamat!“
Na dálném východě, kde i benzín mrzne a polární medvědi s ním hrají kopanou, řeší Děda Mráz odlišný problém. Díky nedostatku financí používá i nadále silniční dopravu. Ježíšek létá od narození.

Číslo 19 — „Kosmopolitní“, září-říjen 2010

Ostatní Nás Sežeroucislo19
Xenofobie. Strach z cizinců. Obecně se slovo používá k označení mezilidské nesnášenlivosti a předsudků vůči lidem z jiné země, či při nedostatku úcty k jejich tradicím a kultuře.
Myslela jsem si, že v Německu budou samí Helmuti bez „von“, co se budou cpát jen Wurstem. Ondrovi v Bosně všichni prorokovali brzký konec na mině, před odjezdem do Francie mnozí mluví o „žabožroutech.“
Pravda, nemusíme být rovnou nazýváni „xenofoby“, ale v zahraničním klišé se topíme tak jako tak. Srdce Evropy zchvátí arytmie jen, co se má trochu okysličit. Ale možná se to netýká jen nás. Stejně jako my koukáme skrz prsty na východní národy, právě tak to dělají země od nás na západ. Jenže, milánkové, země je rotační elipsoid. Ohlížení přes rameno povede jen k tomu, že si jednou pohlédneme do tváře. A co tam spatříme, se nám určitě líbit nebude.
Proto buďme civilizovaní. Přejmenujme OSN. Na požírání jsou tu jiní experti.

Číslo 18 — „Rebelské“, květen-červen 2010

„Je to rebel!cislo18
Při zatýkání tři vojáky těžce zranil, dva zhmoždil a jednoho…zesměšnil.“
Památná filmová hláška, jejíž význam zůstává mnohdy nedoceněn. Skrývá v sobě totiž odpověď na otázku: Jak vlastně vypadá dobrý rebel. Být správným rebelem znamená splňovat všechny výše zmíněné předpoklady.
Che Guevara se jím nikdy stát nemohl, neboť ačkoliv mnoho vojáků těžce zranil a některé i zhmoždil, nevím o nikom, koho by veřejně zesměšnil. To zpěvák britských The Who, Roger Daltrey, kdekoho zesměšnil a stoprocentně i zhmoždil, ale nikoho asi nikdy těžce nezranil.
My jsme tentokrát byli úspěšní. Při tvoření tohoto Luďka jsme ranili city příznivců divadelního představení Sirup, zhmoždili vlastní tělesnou schránku při prchání před maturanty a u zesměšňování jsme využili takzvanou fotografickou autorebelii. Uvidíme, kolik dlažebních kostek bude vrženo. „Peklo se nikdy nemýlí.“
Tak PAC!

Číslo 17 — „Libovolný“, březen-duben 2010

Ranní mazlenícislo17
Jdu po sídlišti. Všude je ticho, tma. Pískoviště na dětském hřišti ozařuje jediná lampa. Po skluzavce se pomalu sune dolů květináč se sazenicemi patizonu a u houpaček stepuje kost patní (calcaneus). Náhle se z rozvlněné hladiny kočkami pročůraného písku za zvuků skladby Greeting vynoří Boleslav III. a pobízí tančící zrnka do boje…
…Cože, počkat, greeting? Néé, zase vstávat. Kolik to jenom je? Čtyři ráno? No bezva.
Neříkám, že takhle vypadá každé ráno před vydáním nového Luďka, ale většina ano. Kolikrát už jsem si říkala, že to nemám odkládat a s obsahem, chybějícími články a úvodníkem se vypořádat dřív.
Na druhou stranu přišla bych o spoustu jitřních krás. Můj mobil by nehrál tu příšerně otravnou melodii – která je vyhrazena právě pro takovéhle situace (v Sony Ericssonu mají velmi ostřílené skladatele), nesetřela bych jinovatku z monitoru (Taky se u vás ráno netopí?), nezamávala bych šestnáctce v 05:09 a nelaskala své uši tím všeobecným ranním tichem (jo jo, sousedovic chlapečci jsou ještě v limbu).
Jak vidno, svým způsobem si to vlastně užívám. A kdy jindy psát úvodník, vrátka do dalšího čísla, než na začátku nového dne?
Tak PAC!

Číslo 16 — „Společenský“, leden-únor 2010

„Á dva tři, dva dva tři…“cislo16
„Tak vás znovu vítám na další taneční lekci. Nastupte si, pánové mají tu milou povinnost vyzvat dámy k tanci…“
„Lístky prosím. Lístky. Pane! Lístky prosím!“
„Ano, já si dám kávu. Asi presso s mlíkem, děkuji. Jo, kde jsem to skončila…Už vim. Takže, on měl tmavě modrý…“
„Tak postavíme se šikmo čelem ke stěně. A když ti to nejde, prostě si to tady nějak pošulíš. Prosím znovu! Dopře doza ča-ča-ča…“
„A útočník najíždí středem, bravurně kličkuje, teď pozor, nenechal se obrat o puk, nádherná šance a minul…“
„Volééé, to je pako túto, já tam bejt, to zahraju normálně k tyčce né a neseru se s tim takhle.“
SPOLEČENSKÁ UDÁLOST ROKU! PÁRTY U TOFIHO. HANYCHOVOU NAŠLI K RÁNU POD STOLEM.
„Kupte si noviny, pouhých dvacet dvadesát!“
…Jsme na generálce Plzeňské filharmonie. Dvě stranou sedící babči se dělí o svačinu.
„Na vem si, rohlík je dobrej“
„Ne díky, já mam taky.“
Žádáme obecenstvo, aby nešustilo pytlíky od bonbónů.
Co se dá dneska ještě považovat za opravdu společenskou událost?

Číslo 15 — „Cool special“, podzim 2009

„Čau brácho!cislo15
Jak se pořád máš? Wow, respekt před tvym vohozem! Fajnovej motejl pod krkem, všechno to čekuju, kámo, ale hele – není za to spíš despekt? “
A takhle se mnou mluvil. Přišel, ani se nepředstavil a mě, šviháka s motýlkem, oslovoval dosti familiérně. Já se samozřejmě zachoval společensky korektně a pravil jsem: „Jmenuji se Luděk a ač jsem tygr, jsem lvem salónu v tomto časopise.“
„Vo tom žádná, fakt respekt,“ popotáhl si své kalhoty s rozkrokem notně u kolen a svoji řeč stvrdil podivným pozdravem (pěst v pěst, přitáhnout k srdci a trik jménem „potítko“). „Já jsem ňákej Jinoch. Dontvory, tvoje ghetto ti, hochu, brát nehodlam, jenom si myslim, že bys potřeboval nečim oživit. Hele, smiř se s tim, kámo, Bravíčko má taky svoji „boy zone“!“
Teď už mě vážně omývali. Mám já tohle zapotřebí? Poslouchat tady plky nějakého pitomce s kapuckou na hlavě? Už jsem ho chtěl vykázat, když v tom na mě zpod té kapuce mrkl a usmál se. Nechápete? Já nejprve také nechápal. Ale až si naši novou sekci „Jinoch“ přečtete, určitě tam to šibalské mrknutí sami uvidíte.

Číslo 14 — „Tenký“, květen-červen 2009

U Hradce u Stodacislo14
Jednou na svatou Markétu
slunce pálilo, obilí bylo zlaté.
Chlapeček na svém výlétu
spatřil u cesty děvčátko kudrnaté.

Tak se nám na ni zahleděl,
že nedal pozor, najel na sklo.
o tom všem ovšem nevěděl,
když letěl vzduchem, kolo prasklo.

Číslo 13 — „Hravý“, březen-duben 2009

ÚVODNÍK JE ÚTVAR,cislo13 KTERÝ INFORMUJE A MNOHDY POBAVÍ. PREZENTUJE CELÉ ČÍSLO, OBSAHUJE PŘÍVLASTKY, SKRÝVÁ RŮZNÉ TAJEpac

Výtah z obsahu: El bomba en Skvrňany,
Mládež VS. Stářež, Foodplaying,
František Hasch, Dobrý jour, Fototragédie,
OBAMA SHOW, Na vlastní pěst po Egyptě 2.část,
Jak se maká v CrossCafé…

Číslo 12 — „Trochu cestopisný“, leden-únor 2009

Cestou necestou…cislo12
Jelikož je toto číslo cestopisné, cestovali jsme i my. Například do ČEZ arény za brankářem HC Lasselsbergeru Plzeň Pavlem Francouzem, do Crosscafé za muzikálovým sólistou DJKT Plzeň, Bronislavem Kotišem (který se do telefonu hlásí jako Bróňa a prozradil, že má rád špagety a Colu a krupičkovou kaši s kakaem – ale ne všechno dohromady!). Dále do kabinetu angličtiny za profesorkou Finkovou… Najdete tady také dva cestopisy, jeden z pobytu na Srí Lance a druhý z Egypta a jako bonbónek za tím vším jsou tu…. Áĺe co… Dolistujte si na konec a nechte se překvapit.Jinak, přidal jsem se k módní policii, takže doufám, že vás napříště uvidím na chodbách jen a jen v pruzích!

Číslo 11 — „Budař“, listopad-prosinec 2008

Zkrátka úvodníkcislo11
Máte rádi Německo? A němčinu a tímto jazykem mluvící země? Nevím jak vám, ale mě se zdá, že naše (ač hrdě nazýváno – španělské) gymnázium je značně zamořeno. Německem, Rakouskem, Švýcarskem. Až jsem se lekl, když na mě jednoho rána bafl transparent hlásajíc, že jsem Grüzi in der Schweiz aniž bych věděl, co to znamená. A k tomu mě k smrti vyděsila maketa švýcaráku na okně. Den před výstavou jsem navštívil Schönsee, kde mi do hlavy pořád cpali, že tam mají krásná jezera. Všichni se smáli, jako by to byl nějaký vtip… A čtení v Rakouské knihovně bylo také v němčině, nic jiného tam prakticky nezaznělo. Marně v téhle škole hledám něco, co by připomínalo její španělnost. Nebo alespoň něco, co nepřipomíná němčinu, zkrátka také takové ubíjející množství akcí třeba v angličtině, francouzštině, ruštině, latině :) A když jsem konečně zavítal na hodinu češtiny v domnění, že si poslechnu o krásách našeho jazyka, o Německu (a někdy dokonce v němčině) se mluvilo… dost. A to se bralo něco Německu na hony vzdálené.
Španělské gymnázium… No nic, užijte si články o Schönsee a čtení v Rakouské knihovně

Číslo 10 — „Okurkový“, září-říjen 2008

A zatroleně!cislo10
Dnes o zbytečnosti úvodníku ve školním časopise… Září: Tak vás tu pěkně vítáme, vás co jste přibyli, chovejte se slušně a nezbořte školu. Přejeme pevné zdraví do nového školního roku! (Haha)
Listopad: Doufáme, že jste přežili poaktivové a počtvrtletkové období, šťastné a veselé!
Leden: Blíží se Valentýn, pečujte o své druhé (a drahé, samozřejmě) polovičky, užijte si tohoto Luďka. A přežijte vysvědčení!
Březen: (nejlépe s imaginárním a co nejvícebodrým úsměvem) Vám přejeme spoustu zdaru před aktivy, popřípadě přijímačkami na jinou školu.
PS: Snad už si u nás nové ročníky zvykly. Květen: Je nám velice líto, že nás opouštějí tak skvělé třídy jako jsou 4.A, 8.L/M. Vysvědčení – jako každý rok? A hlavu vzhůru! Přeci jen tu jsou ty nedlouhé dva měsíce prázdnin! No, není to bědné? Není to k pláči? Tak snad abychom už pořádně začali a nebabrali se tu s již otřepaným „Šťastné a veselé!“ (ať už je to cokoliv)
V tomto okurkovém čísle na vás čekají samé okurky, saláty a mišmaše. Užívejte jich a jako vždy…

Číslo 9 — „Vysoce kreativní“, květen-červen 2008

Tygři, tygři, tygři….cislo9
Takže, moji milí zlatí tygři. Další školní rok zase za námi, maturanti ubyli, primáni přibyli, ale tak to chodí. Pro nastávající dva měsíce prázdnin, které budeme muset přečkat bez kamarádu, učebnic, našich milovaných profesorů a jiné školní sběře je tu další číslo Luďka. Užijte si rozhovor se známým hercem, písničkářem a od loňského listopadu také tanečníkem Jiřím Schmitzerem. Bylo to štěstí, že se nám podařilo ho odchytit a nemalý podíl na tom má Karel Zach. Dále je v tomto vysoce kreativním čísle rozhovor s profesorem ZČU Viktorem Viktorou, který učil i pár profesorů našeho ústavu. V neposlední řadě chci upozornit na sáhodlouhou reportáž z Anglie a na špeha z Křižíkáče – Bětku Vybíralovou. Tak – to je ode mne snad vše, užívejte tepla, lavic a bufetu (když už tu je) a v dalším školním roce, zas o rok starší…

Číslo 8 — „Pánská jízda“, březen-duben 2008

Milí, zlatí, pruhovatí!cislo8
Pánská jízda! To tu ještě nebylo! Xavier Baumaxa, Bohuslav Opluštil, Vadimír Růžek a samozřejmě Chlapec Luďka (poznáte?)…! Pánská jízda nám tak možná vykompenzuje milý úsměv naší nové slečny z bufetu, ten úsměv, co se tak urputně řeší na diskuzním fóru školy. Snad při pohledu na p.prof. Růžka v plenkách (nebo bez???) zapomenete na aktiv, malé maturity, případně na příjmačky na jinou střední. Užívejte dní, co zbývají do konce školního roku (už jenom tři měsíce!!!), ať se vám nestýská, užívejte nového bufetu, užívejte paprikantů, dokud tu jsou… Užijte si mě…

Číslo 7 — „Místy morbidní“, leden-únor 2008

Vážení, milí, atd., atd.cislo7
To zastresované období testů a vysvědčení se přehouplo, někdo přežil někdo ne… Po stejně zastresovaném údobí se vám do rukou dostává další Luděk – tentokrát „místy morbidní“. A to i přes to, že se kvapem blíží Valentýn. Tomuto svátku se věnoval především náš Chlapec Luďka (ostatně podívejte se sami). Co tedy na stránkách najdete? Reportáž z pitevny Lékařské fakulty v Plzni, extra rozhovor, kulturu v Plzni, zprávu z lyžáku… Listujte, listujte, ať se vám pěkně zvedá žaludek, užijte si toho vetřeleckého Valentýna… A hlavu vzhůru do dalšího pololetí!

Číslo 6 — „Detektivní“, listopad-prosinec 2007

Milí zlatí studentíci!cislo6
Po dlouhé době se opět setkáváme. Za tu dobu se stalo spoustu věcí. Proběhl skvělý Španělský den, napsaly se čtvrtletky, na školu pronikl vetřelecký časopis, oblíbili se cizokrajní profesoři, přibylo pár pětek, pár průšvihů (jak kde), zamotali nám hlavy olympiádami a Klokany, kdesi v kuchyni (nebo jídelně???) cosi spravili (mám takový pocit, že větrání či co) a tak dál… V tomto vystresovaném čase třídních schůzek, ale na druhou stranu době předvánoční tu je druhé číslo časopisu Luděk, ve kterém se dozvíte něco ze soukromí pí.prof. Martiny Paškové, informace o kultuře, co bylo-nebylo-bude, a… Ááále co, polistuje si to, či se mrkněte na obsah a hlavně – zasmějte se s chlapcem Luďka (pokud se jím také chcete stát, pište na tygr. ludek@centrum.cz).
Přeju pevné zdraví v období poaktivovém, příjemné počtení… a samozřejmě atˇ vás toto číslo osloví natolik, abych s vámi mohl já a moje redakce spolupracovat.
Jo a vlastně: VESELÉ VÁNOCE A ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!

Číslo 5 — „Poprázdninový“, září 2007

Vážení nováčci, cislo5 gympl déleobývající stařešinové a samozřejmě MILÍ a o prázdninách oplakávaní profesoři!
Prázdniny jsou nenávratně pryč a vy se musíte opět vrátit do vašich milovaných školních lavic. Než se ale naplno ponoříte do nových (vlastně starých, ale za určitých okolností…) učebnic, máte tu první číslo Luďka, tedy mě. Pro skalní příznivce tu mám pravidelné rubriky, třeba v Drsných jobech plzeňských se můžete poučit o práci ošetřovatele ptáků v zoo a jeho problémech s bažanty. Žně budou mít především potteromilové, informace o dlouho očekávaném závěrečném dílu oblíbené ságy – Harry Potter and Deathly Hallows a všude opěvovaném pátém filmovém díle Harry Potter a Fénixův řád je určitě potěší. Ale ze všeho nejvíce vás chci nalákat na exkluzivní rozhovor s herečkou Bárou Hrzánovou. A kdyby se mezi vámi našel někdo, kdo by si chtěl promluvit s někým zajímavým, neváhejte a pusťte se do toho! Rozhovor i jakýkoli jiný příspěvek rád otisknu.

Číslo 4 — „Oddychový, předprázdninový“, květen-červen 2007

Vážení Spolusetěšící na prázdniny!cislo4
Od maturit je to jenom chvilka a už jsou skoro prázdniny. V těchto zhruba dvou týdnech už to nikomu moc nemyslí a všichni se těší na (kratší) dva měsíce bez školy.
Tento Luděk je proto oddechový. Vyzpovídali jsme pro vás p. prof. Pavlíčka, hvězdnou celebritu naší školy. Deník tentokrát napsal informatikář Zdislav Lilling, tak si ho řádně užijte.
Tak prolistujte či pročtěte posledního Luďka, mějte se krásně, ať vás nebolí dásně a Luděk se s vámi pro tento školní rok loučí.

Číslo 3 — „Přežraně poVelikonoční“, březen-duben 2007

Vážení spoluobyvatelé vznešené pevnosti GLP!cislo3
Velikonoce jsou za námi, třídní schůzky, příjmačky a malé maturity taktéž… Doufejme, že toto zákeřné období všichni ve zdraví přežili.
Přichází další číslo Luďka plné kulturních zážitků a dojmů, rozhovorů, ale hlavně nová rubrika, na kterou jsem celkem dost pyšný. Má název Drsné joby plzeňské a vy se v ní budete setkávat s nejrůznějšími profesemi z těch nejrůznějších kruhů a vrstev společnosti. Chtěli jsme začít něčím neobvyklým, tak jme vsadili na soudkyni. A myslím, že to byl dobrý tah.Těšit se také můžete na stálé rubriky, jako je Školní dění… Bavte se!

Číslo 2 — diagnóza: jako padre o patro níže

Číslo 1 — premiérové, stařešinské a snad i debutové číslo. Bohužel ale vzniklo v době, kdy k nám ty ‘technologie ze západu’ teprve začaly přicházet, takže jsme ho nedostali na net a nyní leží někde zakopán v papírové podobě. Ale jestli ho najdem…

Tak co řikáš?

Tvůj komentář: